Lidová představa, že psychoterapie je jen pro „blázny“, je stále hojně rozšířená. Přesto čím dál více lidí – odborníků, zdravotnických pracovníků, pacientů i jejich příbuzných chápe, že nemoc zdaleka není jen stav fyzického těla.
Holistický (celostní) pohled na zdraví a nemoc
Světová zdravotnická organizace definuje již od roku 1948 zdraví jako stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody. Nikoli tedy jen jako absenci nemoci či fyziologických vad. Díváme-li se tímto pohledem na nemoc, můžeme ji rovněž nahlížet jako něco, co zasahuje do oblasti těla a fyziologie, ale poznamenává také psychiku člověka a jeho vztahy s okolím.
U pacientů se získaným poškozením mozku dochází ke změně či narušení nejen u tělesných funkcí (např. hybnost, mluvení), ale také u schopností kognitivních, to znamená těch, které souvisejí například s pamětí, plánováním apod. Velmi často se však stává, že je přehlížená další stránka lidské psychiky – emoce a prožívání vztahů s ostatními, a to bohužel jak ze strany některých zdravotnických pracovníků, tak ze strany nejbližších. Přitom se dnes již většina odborníků shodne na tom, že tak závažné onemocněni, jako např. mrtvice, provází velmi často i deprese, snížení sebevědomí, vztek či úzkost. Vztahy s okolím jsou potom ovlivněny nejen náročností změny v životě pacienta, ale také zmíněným emočním prožíváním. Problémy se dále mohou vyskytnout v rodinných a partnerských vztazích (včetně sexuálních), pracovním zařazení, společenském postavení atd.
S fyziologickými potížemi bojují zejména lékaři a fyzioterapeuti. S praktickými problémy pomáhají ergoterapeuti, s nácvikem řeči logoterapeuti. Na emoce a sociální vztahy se nejvíce zaměřují odborníci na psychiku – psychiatři a psychologové.
Jak léčí psychoterapie
Mnohé výzkumy dnes již potvrzují účinnost psychoterapie pro zlepšení fenoménů souvisejících s citovým životem člověka, a to u běžné populace i u pacientů trpících různými onemocněními. Mimo jiné také právě u lidí se získaným poškozením mozku – ať už po mozkové příhodě či závažném úrazu. Pro tento druh terapie se často užívá moderního názvu neuropsychoterapie.
Psychoterapie včetně neuropsychoterapie může probíhat individuálně nebo ve skupině. Existují různé typy psychoterapie, často se však ve výzkumech ukazuje, že mají podobný účinek a více záleží na vztahu terapeutů a klientů a jejich očekáváních.
Ve skupinové psychoterapii záleží rovněž na dění ve skupině a vztazích s ostatními členy. Zdaleka se nejedná jen o to, že se lidé mohou ve skupině vypovídat, ačkoli i to je jeden z účelů skupinových setkání. Faktorů, které ‚léčí‘, je mnohem více. Lidé ve skupině mají možnost vyslechnout příběhy druhých a zjistit, jak se se svými potížemi vyrovnávají. Mají možnost dozvědět se zpětnou vazbu od ostatních (často pozitivní a přijímající) a získat emoční podporu. Člověk je sociální tvor a odezva okolí a vztahy s ním jsou pro většinu lidí významné. Na sezeních je přítomen psychoterapeut, který zajišťuje, aby zde vzniklo bezpečné prostředí, kde je možné sdílet a projevit emoce. Toto prostředí je zároveň odlišné od prostředí v rodině či mezi přáteli, kteří jsou přeci jen více emočně zainteresovaní. Může tedy dojít k uvolnění emocí, které by jinak člověk držel v sobě z obavy, aby své blízké nezranil, nevystrašil nebo nenahněval. Účast ve skupině může zároveň usnadnit lepší porozumění sobě samotnému v nové životní situaci (s nemocí či po úrazu) a lépe ji vnímat a vyrovnat se s ní.
Má to vědecký podklad?
Ačkoli je skupinová psychoterapie s lidmi se získaným poškozením mozku relativně novým trendem, a to i ve světě, existuje již řada publikovaných akademických výzkumů. Ukázalo se například, že účast ve skupině má vliv na zvýšení sebevědomí, sebepřijetí a dokonce pocit vlastní atraktivity. Rovněž se potvrdila souvislost se zvládáním stresu, běžným fungováním a šancí na návrat do práce. Další ukázaly vliv psychoterapie na snížení agresivního chování a depresi. Tyto výzkumy probíhaly v několika západních zemích.
V České republice se zatím významněji skupinová neuropsychoterapie neaplikuje a byla zkoumána minimálně.
Díky vstřícnosti ErgoAktiv byl i proto ve spolupráci s katedrou psychologie FF Univerzity Karlovy v Praze v loňském roce zrealizován projekt skupinové psychoterapie zaměřené na osoby se získaným poškozením mozku. Zúčastnilo se ho téměř 40 klientů (formou přímé účasti ve skupině nebo formou vyplnění dotazníků) a paralelně probíhal také v Ústřední vojenské nemocnici. Projekt vyšel mimo jiné z práce diplomantky FF UK z roku 2014, která se zabývalaindividuálním vzdělávacím a preventivním programem pro tyto pacienty. U účastníků tohoto programu došlo po 6 týdnech ke zlepšení vnímání fyzických obtíží a k poklesu deprese.
Výstupy obou projektů poslouží k lepšímu prozkoumání účinnosti psychoterapie pro další pacienty se získaným poškozením mozku a rádi bychom Vás o nich informovali v některém z dalších vydání tohoto zpravodaje. V ErgoAktiv se zároveň připravuje pokračování skupinových terapeutických setkání – více informací se dozvíte u pracovníků zařízení.
René Benda, březen 2017
Reference
Engel, G. L. (1977). The need for a new medical model: A challenge for biomedicine. Science. 196, 129–136
Lundqvist, A., Linnros, H., Orlenius, H., & Samuelsson, K. (2010). Improved self-awareness and coping srategies for patients with acquired brain injury: a group therapy programme. Brain Injury, 24(6), 823-832.
Piťhová, Z. (2014). Terapie emocionálních a behaviorálních problémů po získaném poškození mozku (Diplomová práce). FF UK, Praha.
SZÚ ČR (2016). Hodnocení psychosociálních faktorů. Praha: SZÚ ČR. In: [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/hodnoceni-psychosocialnich-faktoru.
Vickery, C. D., Gontkovsky, S. T., Wallace, J. J., & Caroselli, J. S. (2006). Group psychotherapy focusing on selfconcept change following acquired brain injury: a pilot investigation. Rehabilitation Psychology, 51(1), 30-35.
Waldron, B., Casserly, L. M., & O´Sullivan, C. (2013).Cognitive behavioural therapy for depression and anxiety in adults with acquired brain injury. What works for whom?Neuropsychological Rehabilitation: An International Journal, 23(1), 64-101.
World Health Organization (1948). World Health Organization definition of health. In: [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.who.int/about/definition/en/print.html
Yalom, I. & Leszcz, M. (2005). The Theory and Practice of Group Psychotherapy (5th ed.). New York: Basic Books.