Peer školení průvodkyně z Remozky

Jmenuji se Zuzana a už několik měsíců působím v Komunitním centru Remozka jako Průvodce se získaným poškozením mozku (ZPM). V roce 2011 mě postihla mrtvice a omezila mě hlavně v komunikaci, resp. vyjadřování. Od té doby se můj stav docela zlepšil.

Mimo prodělanou mrtvici, jsem handicapovaná i v jiné oblasti. Už téměř dvacet let se léčím na psychiatrii se schizoafektivní poruchou. Proč o tom mluvím. Systém péče o duševně nemocné se už pár let snaží o svou reformu a inspiraci čerpá mj. i ze zahraničí. A tak se k nám dostala i pracovní pozice označená cizím slovem  jako PEER KONZULTANT. Český ekvivalent slova „peer“ chybí či se spíš nepoužívá. Dle anglicko-českého slovníku lze slovo peer přeložit jako vrstevník či ve slovním spojení jako někomu rovný. Peer konzultant je popisován jako člověk, který má osobní zkušenost s duševním onemocněním a uzdravováním se z něj. Peer konzultant dosáhl zotavení (viz dále) a je schopen svou zkušenost s nemocí využít v péči o nemocné v akutní fázi či ve fázi rehabilitace. Peer konzultant je členem pracovního týmu v organizacích poskytujících péči osobám s duševním onemocněním, podobně jako třeba psychiatr, psycholog či sociální pracovník.

Peer konzultant má velmi blízko tomu, čemu se věnuji já v KC Remozka. Prošla jsem daným onemocněním, nejsem v akutní fázi a mám sílu zužitkovat to, čím jsem prošla. Jsem jakási spojnice mezi lidmi bez zkušenosti a lidmi se zkušeností.

Mimo psychiatrickou péči je peer konzultantství třeba právě u lidí se získaným poškozením mozku spíš ve fázi zrodu či objevování. Je tedy nasnadě, že žádné akreditované kurzy pro peer konzultanty či průvodce se získaným poškozením mozku, nejsou. Naopak akreditované kurzy pro peer konzultanty v péči o duševní zdraví tu existují již od roku 2012. Jak jsem psala v úvodu. Poněkud paradoxně mám v tomto směru jistou „výhodu“ – trpím duševní poruchou. Oblast peer konzultantství mě velmi zajímá a rozhodla jsem se, že se budu v tomto směru dál vzdělávat, proto jsem koncem listopadu 2017 výše uvedený kurz absolvovala na Praze 3 v Centru pro rozvoj péče o duševní zdraví.

Kurz trval 5 dní v celkovém rozsahu 35 hodin. Dohromady nás tam účastníků bylo asi 10, tedy relativně komorní prostředí. Školili nás i dva zkušení peer konzultanti – jedni z prvních v České republice.

První den se probíral hlavě koncept recovery – česky právě ono ZOTAVENÍ. Nejde o stav (uzdravení), kdy jste bez symptomů nemoci, ale spíš o proces, kdy se učíte žít s nemocí, přijímáte její omezení a snažíte se žít plnohodnotný život navzdory nemoci. Je to o životní cestě, volbě, o vašem rozhodnutí. To je osobní zotavení, které může posoudit sám klient. Pak je tu ještě tzv. klinické zotavení, které se běžně užívá v psychiatrické praxi. Jde o výsledek působení, který je možné změřit. Klinické zotavení je reálné tehdy, pokud platí 5 ze 6 znaků: pacient je bez symptomů, bez medikace, samostatně bydlí v komunitě, pracuje, jeho sociální vztahy jsou na uspokojivé úrovni, je bez sociálně narušujícího chování.

Pro práci peer konzultanta je stěžejní jeho osobní příběh právě s důrazem na zotavení. Tomu jsme se věnovali druhý a třetí den kurzu. Každý z nás přednesl svůj příběh s duševní nemocí. Pak následovaly zpětné vazby, jak posluchačů, tak prezentujícího. Důležité bylo, jak příběh působil na posluchače, jaká byla struktura vyprávění a hlavně prvky vztahující se k zotavení. Člověk si mj. uvědomil, co je v osobním příběhu důležité, na co se zaměřit, a stejně tak, že něco není nutné sdělovat. Pro mě bylo velmi cenné, že jsem mohla slyšet příběhy v osobním podání samotných účastníků.

Předposlední den kurzu byl hlavně praktický. Nacvičovali jsme komunikaci s klientem. Vytvořily se trojice, přičemž mimo klienta a peer konzultanta byl třetí z trojice pozorovatel. Každý si vyzkoušel všechny role. Po té následovaly zpětné vazby nás i lektorů.

Na začátku textu jsem uvedla, že peer konzultant je členem multidisciplinárního týmu. A právě práci v týmu byl věnován závěrečný den kurzu. Konkrétněji třeba významu týmové práce, jejím výhodám, rizikům, atp. Důležité bylo také téma zabývající se konflikty v týmu, resp. jak jim předcházet. Teoretickou část vystřídal nácvik týmové porady, kdy se řešil skutečný příběh z praxe. Role byly rozdány členům naší skupiny, kteří se chtěli do tohoto nácviku zapojit. Tento tým tvořilo celkem 7 pracovníků z oblasti  zdravotnictví a sociální práce, včetně peer konzultanta. My ostatní jsme byli za pozorovatele. Porada byla velmi autentická, a přestože se jenom „hrálo“, člověk byl vtažen do příběhu, kde se řešila poměrně složitá situace. My pozorující jsme viděli práci v týmu naživo: kdo tým vede a jak, co je třeba určit, stanovit, čemu se vyhnout. O tom byly postřehy a zpětné vazby, jak lektora, tak nás pozorovatelů, ale též účinkujících.

Jsem ráda, že jsem tento kurz absolvovala. Některé situace byly pro mě náročné. Ale nebyla jsem v tom sama. Ale to je asi pochopitelné. Jinak není nic, co bych tomu kurzu vytkla. Teď už zbývá jen své zkušenosti uplatnit v praxi.  


Použitá literatura: studijní materiály Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví, z. s.

Autor textu: Zuzana Čerňanská