Ivetčin balónek

Jmenuji se Iveta, bydlím v Kolíně, do Prahy dojíždím kvůli studiu i kvůli jiným aktivitám. Nyní v červnu jsem úspěšně dokončila bakalářské studium oboru Teologické nauky, v říjnu budu pokračovat navazujícím magisterským studiem stejného oboru na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Letos jsem oslavila svých 11 let od autonehody, díky které jsem postižená.

Ano, čtete správně: OSLAVILA, jelikož jsem přežila. Sice se mi úplně změnil život, který mám v něčem těžší, náročnější a bolavý, ale i v tom všem je krásný, radostný a pro některé fascinující, protože svůj zdravotní stav využívám i pro druhé. Nezneužívám, ale využívám. Hlavně jsem se sama se sebou a danou situací smířila, což někteří lidé z mého okolí nezvládli. Přiznám se, že si dnes ani neumím představit, že bych byla zdravá. Jsem se sebou spokojená, stále na sobě pracuji, stále rehabilituji a hlavně se snažím žít.

Pohybuji se s pohyblivým chodítkem, což je pro některé velmi omezující a náročné. Náročné to je, zvlášť když bezbariérovost v Čechách je spíš jen papírově orazítkovaná.

Za 6 let používání chodítka jsem se naučila s ním zvládat schody nahoru i schody dolů. I když nejraději vždy někoho poprosím o pomoc. To byste koukali, jak lidi jsou ochotní a sami mě oslovují a nabízejí pomoc. A pak, že dnes jsou lidi bezohlední a nepomohou.

Nyní, co jsem v červnu dokončila bakalářské studium, jsem si užívala každou cestu vlakem z Prahy do Kolína tak, že jsem nastupovala rovnou do jídelního vozu a slečnu nebo paní, kterou jsem oslovila, aby mi pomohla, jsem pozvala na kávu. Takže jsem spojila příjemné s užitečným.

Jelikož pomalu chodím, mám omezené množství energie a plno věcí nezvládnu sama. Snažím vždy spojovat proto věci a šetřit čas i energii. Toto spojování dělám s radostí a s úsměvem a vždy z toho něco zajímavého vykvete. Nyní jako absolventka bakalářského studia pojedu na absolventskou stáž na Slovensko do Ivanky pri Nitre. Univerzita podporuje studenty se speciálními potřebami, tak mi koordinátorka domluvila i speciální stipendium, kam jsem mohla zařadit i rehabilitaci. Pokud mi toto stipendium schválí, tak vás v příštím čísle seznámím se zkušeností s nemocnicí na Slovensku a s jejich rehabilitačními metodami pro lidi s poškozeným mozkem. Užívejte si léto!