Industriální a městská krajina Davida Balihara

Narodil jsem se v roce 1972 v Praze. S bratrem jsme v roce 1996 založili grafické studio, kde se věnuji grafickému designu, webdesignu a příležitostně také fotografii. Našimi zákazníky jsou především kulturní organizace jako divadla, nakladatelství či galerie. 

Když jsem se v roce 1999 začal zajímat o fotografování na velký formát, narazil jsem na internetu na úchvatné dírkové komory Douga Bardella a na vyčerpávající článek Jona Grepstada (Pinhole Photography – History, Images, Cameras, Formulas). Vzpomněl jsem si na své pokusy s dírkovou komorou v mládí a na neúspěšný pokus o stavbu legendární československé dírkové komory Dirkon.

Tvůrčí svoboda, experimentování a atmosféra fotografií pořízených dírkovou komorou mě brzy natolik okouzlily, že dnes fotografuji téměř výhradně touto technikou a svoji zrcadlovku jsem prodal. 

Dírková komora (též camera obscura, temná komora), je jednoduché optické zobrazovací zařízení ve tvaru uzavřené skříňky či prostoru, v jehož jedné stěně je malý otvor, který na protilehlé stěně vytváří obraz vnějšího prostoru na základě přímočarého šíření světla. Je to fotoaparát bez objektivu. K fotografování tak postačí velmi jednoduché „foťáky“ vyrobené například z kulaté plechovky od kávy. Tento princip byl znám dávno před vynálezem fotografie. Práce s dírkovou komorou se však liší od práce s běžným fotoaparátem. Snímky z různých krabiček, krabicí, plechovek, tubusů a šuplíků zachycují okolní svět z jiného pohledu, než jak ho běžně známe. Jsou otevřenější tvůrčí svobodě, imaginaci a experimentu. Tvar a umístění filmu, vzdálenost dírky, počet dírek, to vše ovlivní výsledný záběr, ostrost, úhel pohledu, perspektivu či deformaci obrazu. Dírková komora je hravá, přirozená a zároveň magická fotografická technika.

Pokud vás o dírkové komoře zajímá více, navštivte mé stránky www.pinhole.cz.

Autor textu i fotografií: David Balihar, www.pinhole.cz