Cévní mozková příhoda v pořadu TED Talk

Ráda bych se s Vámi podělila  o zážitek ze záznamu vystoupení Jill Bolte Taylor, které jsem shlédla prostřednictvím YOU TUBE kanálu a hluboce na mě zapůsobilo.

Jednalo se o záznam z konference TED Talks. Tento mezinárodní cyklus zhruba čtvrthodinových přednášek jednotlivců před obecenstvem má zastoupení i v České republice pod názvem Tedx. Přednášející jsou nejen z řad významných osobností, ale i  lidí rozmanitých profesí, národností, věkových kategorií, vzdělání i náboženství. Touto formou mohou prezentovat a sdílet své nápady, myšlenky, projekty, ale i pocity. Hovoří zde ti, kteří se věnují nějakému zajímavému pracovnímu oboru, vyznávají zajímavou životní filozofii nebo se potýkají  s  obtížným hendikepem či prožili zásadní životní zlom, díky kterému se naučili vnímat život zcela odlišnou optikou.

Přednášející na pódiu byly sympatická žena okolo pětapadesáti let,  která se představila jako Jill Bolte Taylor. Milá a oduševnělá tvář bez stopy líčidel, kterou lemovaly dlouhé prošedivělé vlasy, nijak nenasvědčovala žádné fyzické ani mentální  újmě, stejně tak jako plynulý a autentický projev, živá gestikulace a svižný pohyb na pódiu. Její příběh se odehrál před více jak dvaceti lety. V té době se těšila dobrému zdraví a věnovala se neuroanatomii na  Indiana Universety School of Medicin a zároveň působila jako mluvčí střediska Harvard Brain Tissue Resource Centre. Stručně řečeno, náplní její práce byl výzkum mozku a získávání „materiálu“ pro mozkovou banku od dobrovolných dárců.

Samotný paradox celého příběhu byl již v tom, že právě tato pragmaticky založená vědkyně, která zasvětila celý svůj život výzkumu mozkových funkcí,  zcela náhle, ve věku 37 let prodělala cévní mozkovou příhodu způsobenou krvácením do mozku.

Svou přednáškou se snažila divákům zprostředkovat pocity a myšlenkové pochody, které při mozkové příhodě prožívala, když postupující krvácení  vyřazovalo z činnosti jednotlivá centra levé mozkové hemisféry a tím postupně ztrácela kognitivní funkce.

Těžko uvěřit, jak se této nenápadné dámě podařilo do patnácti minut, která je pro přednášku vymezena,  bravurně vměstnat snad všechny možné emoce. Publikum se nejprve napjatě zaposlouchá do poutavého příběhu, následně se z hlediště ozve vzrušený šum. Diváci jsou šokováni, když Jill navléká gumové rukavice a následně od svého asistenta přebírá do rukou trochu netradiční „rekvizitu“ v podobě reálného lidského mozku včetně míchy. Situaci dokáže obratem vtipně odlehčit a obecenstvo se baví. Během dalších minut smích utichne, vyprávění pokračuje a nelze přehlédnout slzy, které stékají po tváři nejen samotné Jill, ale  mnoho lesknoucích se očí zachytí i kamera, brouzdající po ztichlém publiku. Aplaus je obrovský.

Způsob, jakým svůj příběh interpretovala,  je ojedinělý především tím, že se zde prolínají dva zcela protilehlé pohledy jedné a též osoby.  Jill celou událost popisuje z hlediska renomované a především zcela racionálně smýšlející odbornice a zároveň z pohledu svého nejniternějšího  „já“ . Popisuje velmi zvláštní stavy vědomí, které si pojmenovala jako stav jakési nirvány. Zachycuje výkyvy a změny jednotlivých rysů své původní osobnosti. Kdy na dlouhý čas ztrácela své typické racionální a materialistické uvažování a vnímala pro ni dosud neznámou  bezstarostnost a intenzivní radost z pouhého bytí.

V roce 2008 svůj příběh úspěšně publikovala. Kniha „ Můj okamžik prozření“ byla přeložena do více než 30 světových jazyků, získala mnoho ocenění  a podle časopisu Time se zařadila mezi 100 nejvlivnějších lidí roku 2008.

Kniha rozhodně stojí za přečtení. Autorka zde podrobněji zachycuje svou náročnou léčbu, dlouhodobou rekonvalescenci a postupný a téměř plnohodnotný návrat do života.  

Lidský mozek je  stále jednou velkou neznámou. Jeho zázračná schopnost regenerace je často téměř nepochopitelná.

Pro mnohé z nás, kteří cévní mozkovou příhodu sami prožili,  může být autentický příběh Jill Bolte Taylor silnou motivací se v tomto nelehkém boji s nemocí nevzdávat, stále na sobě pracovat a hlavně věřit v sebe sama.

Autorka článku: E. Severská