Aktivní dovolena

Iveta je jedním z průvodců, podílejících se na aktivitách Remozky. Pravidelně přispívá do našeho newsletteru, ale také organizuje např. tematická procházková odpoledne. Patří mezi aktivní jedince, kteří se rozhodli nad svými získanými hendikepy vyhrát a začali navzdory těžké životní změně znovu aktivně žít. Je důležité vědět však, kde má člověk vlastní hranice a umět si pravidla nejen práce či odpočinku nastavit tak, abychom byli v klidu a našli odvahu naplňovat své potřeby. To Iveta během tohoto léta dokázala a patří jí klobouk dolů za to, že je odhodlaná svůj život stále plnit novými zážitky navzdory předsudkům a hendikepu. A jak vypadá pro člověka se zdravotním postižením taková aktivní dovolená?

Aktivní dovolená

Co to je aktivní dovolená? Copak člověk se zdravotním postižením může být aktivní? Co s volným časem o prázdninách? Mám jet někam se podívat na hrad, zámek?

Podobné otázky jsem si kladla před prázdninami, když jsem zůstala sama, ten rok jsem se seznámila s partou mládežníků z Římskokatolické farnosti Kolín, která každý rok pořádá týdenní farní tábor.

Od roku 2013 jezdím právě na farní tábor do Zásmuk jako pomocná kuchařka. Nezvládám pomáhat s vařením, první rok jsem spíš potřebovala já hodně pomoci od druhých. Tato zkušenost mě vedla dál k rozvíjení se v možnosti zapojit se do pracovního procesu. Měla jsem sice velké oči, ale aspoň jsem neseděla doma a zapojila se díky sdružení Cerebrum v roce 2014 do Rekvalifikačního kurzu Příprava teplých pokrmů, kde jsem se svou horší stabilitou, ochrnutou levou stranou těla si zkusila vařit.

Nezapojuji se na táboře do vaření, mám úkol zajistit čistotu kuchyně a přípravu nádobí a všeho potřebného k jídlu. Letos jsem zvládala hodně věcí bez pomoci a dál jsem se rozvíjela třeba v přenášení plných džbánů se šťávou, plných táců s hrnky, aniž bych zakopla, upustila je a rozbila.

Pomáhala jsem v kuchyni s mytím nádobí, chystáním talířů, skleniček, šťávy, mazáním rohlíků a chleba k snídani či svačině. Nevydržím dlouho stát, zvlášť když víc chodím, tak jsem si řekla o umístění židle do kuchyně, kterou jsem používala při strouhání, utírání hrnků a pro občasný odpočinek při pití kávy či šťávy.  

Jen letos svou zvýšenou aktivitou, více jsem chodila, jsem první dny rozdýchávala, až jsem jeden den prostě po snídani odpadla. Bylo mi hloupé říci, že si potřebuji po obědě, po umytí nádobí a uklizení kuchyně, jít na hodinku natáhnout.

Sice nejdřív moc nechápali hlavní vedoucí s kuchařkou, co se děje, ale chvilku jsem si poležela a byla jsem opět v akci. Další dny už to brali vše v pohodě a dokonce mě sám hlavní vedoucí posílal si lehnout i s dovolením, že mohu usnout ☺. Vždy jsem si dohodla čas a řádně jsem jej dodržovala.

Po návratu se vzpamatovávám 3 dny, i když jsem přes rok aktivní všude možně a doma moc neposedím, tak po tomto týdnu, který trávím převážně na nohách, chůzí po velkých místnostech chladného kláštera a krátkým spánkem, si ráda poležím.

Vždy si na táboře sáhnu hluboko do rezerv svých možností, což bolí, ale aspoň zjistím, že má celoroční rehabilitace má své malé úspěchy, na které většinou upozorní druzí. Člověk, jak je se sebou každý den, tak nemá možnost je zaznamenat ☺.

Tato aktivita je dobrovolná a pouze jeden týden v roce, ale nezáleží přece na množství a na penězích, mě vedla letos opět k poznání schopností i limitů a tentokrát mě i dovedla k ujasnění si, že se nemám bát říci, jak potřebuji upravit pracovní dobu i pracovní prostor.